Čang Po-ťün

Čang Po-ťün

Narození	17. listopadu 1895 An-chuej
Úmrtí	17. května 1969 (ve věku 73 let)
Příčina úmrtí	rakovina žaludku
Alma mater	Humboldtova univerzita Xuancheng High School
Povolání	politik
Zaměstnavatel	Sunjatsenova univerzita
Politické strany	Komunistická strana Číny Chinese Peasants' and Workers' Democratic Party
Děti	Čang I-che Zhang Shiming
Funkce	člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění člen Národní politické rady poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čang Po-ťün je čínské jméno, v němž Čang je příjmení.

Čang Po-ťün (čínsky pchin-jinem Zhāng Bójūn, znaky zjednodušené 章伯钧, tradiční 章伯鈞; 17. listopadu 1895 — 17. května 1969) byl čínský politik a intelektuál, od 20. let jeden z předních politiků působících ve stranách „třetí cesty“ mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny, ze kterých nakonec vznikla Čínská demokratická liga (místopředseda 1949–1958) a Demokratická strana čínských rolníků a dělníků (předseda 1947–1958). V prvním desetiletí Čínské lidové republiky v ní zastával přední funkce – ministr dopravy (1949–1958), místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1954–1958), vedl deník Kuang-ming ž’-pao (1949–1957). V letech 1957–1958 se stal jednou z prominentních obětí kampaně proti pravičákům a byl donucen k odchodu z veřejného života.

Život

Mládí a studia

Čang Po-ťün se narodil v okresu Tchung-čcheng v provincii An-chuej v rodině vzdělance, dostalo se mu klasického vzdělání^[1] a roku 1916 složil vstupní zkoušku na Wuchanskou normální školu (dnes Wuchanská univerzita). V roce 1920 se vrátil do rodného Tchung-čchengu a stal se učitelem angličtiny na Anchuejské čtvrté normální škole. V roce 1922 odcestoval do Německa, kde na univerzitě v Berlíně následující tři roky studoval filozofii. Cesta mohla uskutečnit díky podpoře Sü Š’-jinga, vysoce postaveného nacionalistického politika, který si Čang Po-ťüna velmi vážil. V Německu se spřátelil s Ču Tem a Teng Jen-taem. Teng ho přesvědčil ke vstupu do Kuomintangu.^[1]

Politik Čínské republiky

Roku 1926 se na Tengovu výzvu Čang vrátil do Číny a připojil ke kuomintangské vládě ve Wu-chanu. Teng Jen-ta v ní řídil politické oddělení ve štábu velitele Severního pochodu, Čang se stal vedoucím sekce propagandy v Tengově oddělení. S Tengem patřili ke kuomintangské levici stavící se proti kuomintangské pravici v Nankingu. Oba se účastnili komunistického povstání v Nan-čchangu v srpnu 1927. Po porážce povstání prchl do Šanghaje (Teng do Evropy).^[1] V Šanghaji roku 1928 s Tchan Pching-šanem (bývalý člen vedení Komunistické strany Číny) a s podporou Teng Jen-taa zorganizovali „Prozatímní akční výbor čínského Kuomintangu“, známý více jako Třetí strana, která se hlásila k Sunjatsenovým principům – spojenectví se Sovětským svazem, spolupráce s komunisty a hájení zájmů dělníků a rolníků. Po svém návratu z Evropy byl Teng Jen-fa roku 1930 zvolen předsedou takto vzniklé strany. V listopadu 1931 byl však popraven kuomintangskou vládou a vedení strany převzal Chuang Čchi-siang. Pod tlakem kuomintangské policie muselo vedení strany včetně Čang Po-ťüna odejít ze Šanghaje. Koncem roku 1933 Čang se svou stranou podpořili protičankajškovské povstání ve Fu-ťienu a Čang se stal ministrem dopravy fuťienské „lidové vlády“. Fuťienské povstání se však po několika týdnech zhroutilo a Čang musel v lednu 1934 prchnout do Hongkongu, odkud odešel do Japonska.^[1]

Do Hongkongu se vrátil roku 1935 a s kolegy obnovil stranu pod názvem Akční výbor čínského národního osvobození. Po japonské invazi roku 1937 a vypuknutí čínsko-japonské války v zájmu protijaponského boje spolupracoval s Kuomintangem, odešel ke kuomintangské vládě do Nankingu, pak Wu-chanu a Čchung-čchingu; od roku 1938 nahradil Chuang Čchi-sianga v čele strany, současně v letech 1938–1941 pracoval v Národní politické radě, ze které byl roku 1941 za kritiku kuomintangského útoku proti komunistické Nové 4. armádě.^[1] Roku 1944 se podílel na organizaci Ligy čínských demokratických politických skupin, předchůdce Čínské demokratické ligy. Roku 1946 se účastnil politického poradního shromáždění svolaného v Čchung-čchingu (a později v Nankingu) kuomintangskou vládou, působil ve výboru pro novou ústavu, ale jednání shromáždění nebyla úspěšná. Svou politickou skupinu (Akční výbor čínského národního osvobození) v únoru 1947 reorganizoval v Demokratickou stranu čínských rolníků a dělníků, které i nadále předsedal. Roku 1947 kuomintangská vláda zakázala Čínskou demokratickou ligu a Čang se proto stáhl do Hongkongu.^[1]

V Čínské lidové republice

Později, koncem roku 1948, s dalšími politiky odešel do komunisty ovládaného Charbinu a v únoru 1949 do Pekingu. Zde byl komunisty přizván do přípravného výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, které se sešlo v září 1949^[1] a zformulovalo program a potvrdilo složení Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky. Čang Po-ťün byl v září 1949 byl zvolen členem Ústřední lidové vlády a celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění i užšího stálého výboru a v následujícím volebním období (od 1954) i místopředsedou celostátního výboru. Současně pracoval ve vládě, od října 1949 byl ministrem dopravy. Po zřízení deníku Kuang-ming ž’-pao jako tiskového orgánu Čínské demokratické ligy na podzim 1949 ho řídil jako výkonný ředitel. Současně byl od prosince 1949 místopředsedou Čínské demokratické ligy. V první polovině 50. let reprezentoval Čínu v zahraničí, roku 1954 se podílel na sestavení první ústavy Čínské lidové republiky a byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).^[1]

Výrazně se účastnil kampaně sta květů v letech 1956–1957, jeho kritika některých kroků vlády Čínské lidové republiky a komunistické strany však vyvolala ostrou reakci vedení KS Číny^[1] a v následující kampani proti pravičákům (1957–1959) byl označen za „čínského pravičáka číslo jedna“. V listopadu 1957 přestal řídit Kuang-ming ž’-pao a roku 1958 byl odvolán z politických funkcí: ministra dopravy (v lednu 1958), místopředsedy celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, předsedy Demokratické strany čínských rolníků a dělníků (v prosinci 1958), místopředsedy Čínské demokratické ligy. Po přiznání viny a veřejném pokání byl v dubnu 1959 znovu zvolen členem stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění. V dalším volebním období (od 1965) byl již pouze členem celostátního výboru.^[1]

Čang Po-ťün byl ženatý s Li Čchien-šeng, lékařkou a místopředsedkyní pekingské pobočky Společnosti čínského červeného kříže. Narodily se jim dvě dcery.^[1]

Zemřel 17. května 1969 v Pekingu na rakovinu žaludku.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 1: Ai-Ch'ü. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1967. S. 98–100. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Čang Po-ťün na Wikimedia Commons

Státní administrativní rada Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954)

předseda	Čou En-laj

místopředsedové	Tung Pi-wu • Čchen Jün • Kuo Mo-žo • Chuang Jen-pchej • od srpna 1952 Teng Siao-pching

členové	Tchan Pching-šan • Sie Ťüe-caj • Luo Žuej-čching • Po I-po • Ceng Šan • Tcheng Taj-jüan • Čang Po-ťün • Li Li-san • Ma Sü-lun • Čchen Šao-sien • Wang Kchun-lun • Luo Lung-ťi • Čang Naj-čchi • Šao Li-c’ • Chuang Šao-chung • od dubna 1950 Li Fu-čchun

podřízené úřady	politický a právní výbor (Tung Pi-wu) • finanční a ekonomický výbor (Čchen Jün) • výbor pro kulturu a vzdělání (Kuo Mo-žo) • lidový kontrolní výbor (Tchan Pching-šan) ministerstvo zahraničních věcí (Čou En-laj) • do srpna 1952 zpravodajský úřad (Cou Ta-pcheng) • výbor pro záležitosti zámořských Číňanů (Che Siang-ning) • od září 1950 ministerstvo personálních záležitostí (An C’-wen) • od září 1950 do listopadu 1952 ministerstvo záležitostí severní Číny/severočínský administrativní výbor (Liou Lan-tchao) • od srpna 1953 ústřední meteorologický úřad (Tchu Čang-wang)

Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění

1. volební období (1949–1954)

Čou En-laj, Li Ťi-šen, Šen Ťün-žu, Kuo Mo-žo, Čchen Šu-tchung

2. volební období (1954–1959)

Sung Čching-ling, Tung Pi-wu, Li Ťi-šen, Čang Lan (zemřel 1955), Kuo Mo-žo, Pcheng Čen, Šen Ťün-žu, Chuang Jen-pchej, Che Siang-ning, Li Wej-chan, Li S’-kuang, Čchen Šu-tchung, Čang Po-ťün (do 1958), Tan Kah Kee, Čhökji Gjalcchän, Burhan Šähidi

3. volební období (1959–1965)

Pcheng Čen, Li Ťi-šen (zemřel 1959), Kuo Mo-žo, Šen Ťün-žu (zemřel 1963), Chuang Jen-pchej, Li Wej-chan (do 1964), Li S’-kuang, Čchen Šu-tchung, Tan Kah Kee (zemřel 1961), Čhökji Gjalcchän, Burhan Šähidi, Čchen I, Kchang Šeng, Pagpalha Geleg Namgjal, Ngaphö Ngawangdžigme, Che Siang-ning

4. volební období (1965–1978)

Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970)

5. volební období (1978–1983)


Ulanfu, Wej Kuo-čching, Pcheng Čchung, Čao C’-jang, Kuo Mo-žo (zemřel 1978), Sung Žen-čchiung, Mao Tun (zemřel 1981), Sü Te-cheng, Ou-jang Čchin (zemřel 1978), Š’ Liang , Ču Jün-šan (zemřel 1981), Kchang Kche-čching, Ťi Fang, Wang Šou-tao, Jang Ťing-žen, Čang Čchung (zemřel 1980), Pagpalha Geleg Namgjal, Čou Ťien-žen, Čuang Si-čchüan, Chu C’-ang, Žung I-žen, Tchung Ti-čou (zemřel 1979)

od 1979 i	Liou Lan-tchao, Lu Ting-i, Li Wej-chan, Chu Jü-č’, Wang Kchun-lun, Čhökji Gjalcchän

od 1980 i	Che Čchang-kung, Siao Kche, Čcheng C’-chua, Jang Siou-feng, Ša Čchien-li (zemřel 1982), Burhan Šähidi, Čou Pchej-jüan, Čchien Čchang-čao

od 1981 i	Liou Fej (zemřel 1983), Tung Čchi-wu

6. volební období (1983–1988)


Jang Ťing-žen, Liou Lan-tchao, Lu Ting-i, Čcheng C’-chua, Kchang Kche-čching, Ťi Fang (zemřel 1987), Čuang Si-čchüan, Pagpalha Geleg Namgjal, Chu C’-ang, Wang Kchun-lun (zemřel 1985), Čchien Čchang-čao, Tung Čchi-wu, Tchao Č’-jüe, Čou Šu-tchao (zemřel 1984), Jang Čcheng-wu, Siao Chua (zemřel 1985), Čchen Caj-tao, Lü Čeng-cchao, Čou Ťien-žen (zemřel 1984), Čou Pchej-jüan, Burhan Šähidi, Miao Jün-tchaj, Wang Kuang-jing, Teng Čao-siang, Fej Siao-tchung, Čao Pchu-čchu, Jie Šeng-tchao (zemřel 1988), Čchü Wu, Pa Ťin

od 1984 i	Ma Wen-žuej, Mao I-šeng, Liou Ťing-ťi

od 1985 i	Chua Luo-keng (zemřel 1985)

od 1986 i	Wang En-mao, Čchien Süe-sen, Lej Ťie-čchiung

od 1987 i	Wang Feng, Čchien Wej-čchang

7. volební období (1988–1993)


Wang Žen-čung (zemřel 1992), Jen Ming-fu (do 1990), Fang I, Ku Mu, Jang Ťing-žen, Kchang Kche-čching (zemřela 1992), Pagpalha Geleg Namgjal, Chu C’-ang (zemřel 1991), Čchien Čchang-čao, Čou Pchej-jüan, Miao Jün-tchaj, Wang Kuang-jing, Teng Čao-siang, Čao Pchu-čchu, Čchü Wu (zemřel 1992), Pa Ťin, Ma Wen-žuej, Liou Ťing-ťi, Wang En-mao, Čchien Süe-sen, Čchien Wej-čchang, Chu Šeng, Sun Siao-cchun (zemřel 1991), Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Čchien Čeng-jing, Su Pu-čching, Ismail Ähmäd

od 1989 i	Chou Ťing-žu, Ting Kuang-sün

od 1990 i	Chung Süe-č’

od 1991 i	Jie Süan-pching

8. volební období (1993–1998)


Jie Süan-pching, Wu Süe-čchien, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Saifuddin Azizi, Chung Süe-č’, Jang Ťing-žen, Čou Pchej-jüan (zemřel 1993), Teng Čao-siang, Čao Pchu-čchu, Pa Ťin, Liou Ťing-ťi (zemřel 1997), Čchien Süe-sen, Čchien Wej-čchang, Chu Šeng, Čchien Čeng-jing, Su Pu-čching, Chou Ťing-žu (zemřel 1994), Ting Kuang-sün, Tung Jin-čchu, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei

od 1994 i	Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan

od 1996 i	Che Lu-li

9. volební období (1998–2003)

Jie Süan-pching, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Čao Pchu-čchu zemřel 2000), Pa Ťin, Čchien Wej-čchang, Lu Ťia-si (zemřel 2001), Žen Ťien-sin, Sung Ťien, Li Kuej-sien, Čchen Ťün-šeng (zemřel 2002), Čang S’-čching, Čchien Čeng-jing, Ting Kuang-sün, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei, Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan, Chu Čchi-li, Čchen Ťin-chua, Čao Nan-čchi, Mao Č’-jung, Paj Li-čchen, Ťing Šu-pching, Luo Chao-cchaj, Čang Kche-chuej, Čou Tchie-nung, Wang Wen-jüan

10. volební období (2003–2008)


Wang Čung-jü, Liao Chuej, Liou Jen-tung, Ngaphö Ngawangdžigme, Pa Ťin (zemřel 2005), Pagpalha Geleg Namgjal, Li Kuej-sien, Čang S’-čching, Ting Kuang-sün, Henry Fok (zemřel 2006), Ma Man-kei, Paj Li-čchen, Luo Chao-cchaj, Čang Kche-chuej, Čou Tchie-nung, Chao Ťien-siou, Čchen Kchuej-jüan, Ablät Abdurišit, Sü Kchuang-ti, Li Čao-čuo, Chuang Meng-fu, Wang Süan, Čang Chuaj-si, Li Meng

od 2005 i	Tung Chee-hwa, Čang Mej-jing, Čang Žung-ming

11. volební období (2008–2013)


Wang Kang, Liao Chuej, Tu Čching-lin, Ngaphö Ngawangdžigme (zemřel 2009), Pagpalha Geleg Namgjal, Ma Man-kei, Paj Li-čchen, Čchen Kchuej-jüan, Ablät Abdurišit, Li Čao-čuo, Chuang Meng-fu, Tung Chee-hwa, Čang Mej-jing, Čang Žung-ming, Čchien Jün-lu, Sun Ťia-čeng, Li Ťin-chua, Čeng Wan-tchung, Teng Pchu-fang, Wan Kang, Lin Wen-i, Li Wu-wej, Luo Fu-che, Čchen Cung-sing, Wang Č’-čen

od 2010 i	Edmund Ho

12. volební období (2013–2018)


Tu Čching-lin, Ling Ťi-chua (do 2015), Chan Čchi-te, Pagpalha Geleg Namgjal, Tung Chee-hwa, Wan Kang, Lin Wen-i, Luo Fu-che, Edmund Ho, Čang Čching-li, Li Chaj-feng, Su Žung (do 2014), Čchen Jüan, Lu Čan-kung, Čou Siao-čchuan, Wang Ťia-žuej, Wang Čeng-wej, Ma Piao, Čchi Sü-čchun, Čchen Siao-kuang, Ma Pchej-chua, Liou Siao-feng, Wang Čchin-min

od 2017 i	Leung Chun-ying

13. volební období (2018–2023)

Čang Čching-li, Liou Čchi-pao, Pagpalha Geleg Namgjal, Tung Chee-hwa, Wan Kang, Edmund Ho, Lu Čan-kung, Wang Čeng-wej, Ma Piao, Čchen Siao-kuang, Leung Chun-ying, Sia Pao-lung, Jang Čchuan-tchang, Li Pin, Bagatur, Wang Jung-čching, Che Li-feng, Su Chuej, Čeng Ťien-pang, Ku Šeng-cu, Liou Sin-čcheng, Che Wej, Šao Chung, Kao Jün-lung

14. volební období (2023–2028)

Š’ Tchaj-feng, Chu Čchun-chua, Šen Jüe-jüe, Wang Jung, Čou Čchiang, Pagpalha Geleg Namgjal, Ho Hau Wah, Leung Chun-ying, Bagatur, Su Chuej, Šao Chung, Kao Jün-lung, Čchen Wu, Mu Chung, Sien Chuej, Wang Tung-feng, Ťiang Sin-č’, Ťiang Cuo-ťün, Che Pao-siang, Wang Kuang-čchien, Čchin Po-jung, Ču Jung-sin, Jang Čen

Demokratická strana čínských rolníků a dělníků a její předchůdci

předsedové (a jejich předchůdci)	Teng Jen-ta (1930–1931) • Chuang Čchi-siang (1931–1938) • Čang Po-ťün (1938–1958) • Ťi Fang (1958–1987) • Čou Ku-čcheng (1987–1988) • Lu Ťia-si (1988–1997) • Ťiang Čeng-chua (1997–2007) • Sang Kuo-wej (2007–2012) • Čchen Ču (2012–2022) • Che Wej (2022– )

V čele Demokratické strany čínských rolníků a dělníků a jejích předchůdců postupně stáli: generální sekretář ústředního sekretariátu Prozatímního akčního výboru čínského Kuomintangu (1930–1935) • generální tajemník ústředního výboru Akčního výboru čínského národního osvobození (1935–1938) • hlavní kontaktní osoba prozatímního ústředního výboru Akčního výboru čínského národního osvobození (1938–1947) • předseda ústředního výboru Demokratické strany čínských rolníků a dělníků (od 1947)