Alexandra Berková

Alexandra Berková
Narození	2. července 1949 Trenčín Československo Československo
Úmrtí	16. června 2008 (ve věku 58 let) Praha Česko Česko
Povolání	překladatelka, pedagožka, novinářka, scenáristka, spisovatelka a publicistka
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	literární činnost, publicistika, próza, poezie, televizní produkce a rozhlasová tvorba
Manžel(ka)	Vladimír Novák
Děti	Nikola Nováková
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandra Berková (2. července 1949 Trenčín – 16. června 2008 Praha)^[1][2] byla česká prozaička, scenáristka, publicistka, pedagožka a feministka.^[3]

Život

Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu; absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala roku 1980.

Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda (1973–79) a Československý spisovatel (1979–81), později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice.

Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem (* 1947) vzešla dcera Nikola Nováková (* 1975), malířka, a syn Ernest Novák.

Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala „manuál na pokračování“ O psaní.^[4]

Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela.

Dílo

Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu – v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčských postupů. Často volí metaforický a alegorický přístup, ve kterém se prolínají představy a skutečnost.

Její prvotina Knížka s červeným obalem je souborem povídek, které sledují osud českých žen od narození až po smrt – úloha osudu zde má blízko k severským ságám.

Časopis A2 zařadil její knihu Temná láska do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.^[5]

Bibliografie

Próza

Knihy

• Knížka s červeným obalem, soubor povídek (Práce, 1986, 1988, Petrov 2003)
• Magorie, novela (Horizont, 1991, Eroika, 2006); Cena Egona Hostovského. 1991 stejnojmenná dramatizace Českým rozhlasem, režie Josef Henke
• Utrpení oddaného všiváka, novela (Petrov, 1993)
• Temná láska, novela (Petrov, 2000)
• Banální příběh – filmová povídka o prostém životním běhu, (Motto, 2004; Eroika, 2008); předloha k filmu Zlatá brána

Příspěvky ve sbornících

• Nej… povídky z Playboye I., sbírka povídek (Akropolis, 1997)
• Městopis: 50 autorů, povídek, měst, sbírka povídek (nakladatelství Lidové noviny, 2000)
• Schůzky s tajemstvím, sbírka povídek (Listen, 2003)
• Škola – základ života, kniha vzpomínek (sestavil Boris Dočekal, Listen, 2003)
• Už tě nemiluju, sbírka povídek (Listen, 2005)
• Divoká jízda, sbírka povídek, (sestavil Ivan Adamovič, Knižní klub, 2006) – povídka Stařec a smrt

Publicistika knižně

• Čeští spisovatelé o toleranci, sborník ke kongresu PEN klubu (Nadace Readers International (Prague) – české centrum Mezinárodního PEN klubu, 1994)
• Antologie českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (uspořádal Radim Kopáč, Concordia, 2004)
• O psaní (esejisticky pojatá učebnice tvůrčího psaní; editorka Božena Správcová, Trigon, 2014)

Překlady

• Dory Hollanderová: 101 lež, kterou muži říkají ženám, a proč jim ženy věří (s E. Hauserovou, Columbus, 1996)
• V. J. Solanas(ová): SCUM Manifesto čili ŠLEM manifest (Votobia, 1998)

Scénáře

• Pánská jízda (1983, režie Karel Smyczek)
• Bumerang (1986, režie Karel Smyczek)
• Dva t. č. v zel. hl. dvě ves. nekuř. (1986, režie Karel Smyczek)
• Dámská jízda (1987, režie Vít Olmer)
• Co teď a co potom? (1991–1992, režie Hynek Bočan); původně 4dílný, později 8dílný televizní cyklus^[6]: Tvrz; Kruh; Dveře; Dno; Hodný hoch; Maratón; Velmi banální příběh; Staré děti
• Zírej, holube! (1991, režie Vít Olmer)
• Zlatá brána (2004, režie Jaroslav Brabec)
• Nespavost (2009, režie Lenka Wimmerová)[1]

Knižní verze scénářů

• Co teď a co potom? (podle televizního scénáře A. Berkové literárně zpracoval Libor Dvořák, Motto, 1992)

Náměty

• Magorie: Fantaskní podobenství o zemi pod plochým kamenem; rozhlasová hra (1991, scénář a režie Josef Henke, účinkují Jiřina Jirásková, Ota Sklenčka, Jiří Adamíra, Jaroslav Kepka a další)^[7][8]

Překlady knih A. Berkové

• Magorie aneb Příběh velké lásky

Taifuuni, Finsko, 1997

Panorama, Bulharsko, 2003

• Utrpení oddaného Všiváka

Taifuuni, Finsko, 1997

Panorama, Bulharsko, 2003

Apokalipsa, Slovinsko, 2004

• Temná láska

Bassarai, Španělsko, 2004

Dokumenty o A. Berkové

• O čem sní ženy, dokumentární film nejen o A. Berkové (Olga Sommerová, 1999)
• Čtenářský deník… Temná láska, televizní pořad o knize Temná láska (Olga Sommerová, Česká televize, 2008)
• Jako včely propolis, rozhlasový pořad o A. Berkové (Ivana Myšková, Český rozhlas Vltava, 2008)
• Popelčin syndrom, připravovaný dokument (Olga Sommerová, 20??) ^[9]

Odkazy

Reference

Literatura

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. 1. vyd. Díl 2., N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. Dostupné online. ISBN 80-901103-0-4. Biogram Alexandra Nováková, s. 669. 
• Michael Třeštík ed. Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 39. 
• ADAM, Jan et al. Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 49. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. Díl I., A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. Dostupné online. ISBN 80-7185-245-7. S. 88. 

Externí odkazy

• Osoba Alexandra Berková ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandra Berková
• Alexandra Berková ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Profil na Portálu české literatury
• A. Berková na iLiteratuře.cz Archivováno 6. 4. 2008 na Wayback Machine.
• PEN klub
• Nakladatelství Petrov
• Alexandra Berková v Česko-Slovenské filmové databázi
• Alexandra Berková ve Filmové databázi
• Alexandra Berková na Kinoboxu
• Alexandra Berková v Internet Movie Database (anglicky)
• Čtenářský deník… Temná láska – tv dokument

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.