Buquoyský palác

Možná hledáte: Sousední Malý Buquoyský palác, rovněž součást francouzského velvyslanectví, nebo Buquoyský palác v Celetné ulici na Starém Městě.
Buquoyský palác
na Velkopřevorském náměstí
Buquoyský palác v Praze
Buquoyský palác v Praze
Účel stavby

Francouzské
velvyslanectví v Praze

Základní informace
SlohBaroko
ArchitektJan Jiří Achbauer mladší
Materiálzdivo
StavebníkJan Bedřich z Valdštejna
Další majiteléValdštejnové
Hrzánové z Harasova
Buquoyové
Současný majitelFrancie
Poloha
AdresaVelkopřevorské náměstí 486/2
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, ČeskoČesko Česko
UliceNosticova
Souřadnice50°5′9,38″ s. š., 14°24′23,17″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky39525/1-863 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buquoyský palác (dříve nazývaný také Valdštejnský či Hrzánský) je palácový komplex, který se nachází v Praze na Malé Straně, na Velkopřevorském náměstí čp. 486/2 v městské části Praha 1. Od roku 1919 zde sídlí francouzské velvyslanectví. Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Na místě dnešního paláce stála původně škola, ze které se stal později alumnát Řádu maltézských rytířů. Kromě školy zde stály také domy kožešníka a tesaře. Postupnou přestavbou starších objektů zahájil roku 1667 pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna (1642–1694) společně se svým nevlastním bratrem Karlem Ferdinandem (1634–1702). Karlova dcera Marie Josefa, provd. Thunová (1688–1735) pak palác po propojení několika pozemků roku 1719 rozšířila; po roce 1729 bylo vybudováno hlavní křídlo. Roku 1732 byl palác prodán Marii Anně Fürstenbergové (1707–1756), která jej roku 1735 prodala Marii Anně Hrzánové z Harasova.[2] Do roku 1738 zde pak její zásluhou proběhlo několik významných změn, které zejména rozšířením o trakty obrácené do Nosticovy ulice určily dnešní barokní podobu celého paláce. Stavitelem byl Jan Jiří Achbauer.[1]

Roku 1748 palác koupil František Leopold Buquoy (1703–1767) a stalo se z něj reprezentační pražské sídlo rodu Buquoyů. V roce 1816 byl k objektu připojen dům čp. 484 s renesančním jádrem, tzv. Malý Buquoyský palác. Vnější část budovy si zachovala rysy pozdního baroka, interiéry však byly roku 1860 přestavěny v neobarokním stylu a v roce 1896 bylo přestavěno zadní křídlo Josefem Schulzem.[1]

V roce 1919 se synovec hraběte Karla Buquoyského, Karel Jiří (1885–1952), rozhodl bydlet v nedalekém Malém Buquoyském paláci a velký palác pronajal francouzskému státu, který zde ještě téhož roku zřídil své velvyslanectví. Roku 1930 poté francouzská vláda celý objekt zakoupila[3].

9. prosince 1988 v palácové jídelně při snídani jednali s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem čeští disidenti v čele s pozdějším českým prezidentem Václavem Havlem.[4]

Popis

Palácový areál o několika křídlech a třech vnitřních dvorech se nachází mezi Velkopřevorským náměstím a jihovýchodní částí Maltézského náměstí, které zde u Nostické ulice přechází do bezejmenné uličky. Hlavní průčelí paláce, před nímž stojí řada kamenných sloupků, je názorným příkladem barokní architektury, pracující s optickou iluzí. Výška průčelí totiž odpovídá pouze z poloviny výšce za ním stojícího paláce, zbytek je kulisou dodávající stavbě iluzi monumentality.

Jižní fasáda obrácená k Nosticově ulici má dvojici výrazných risalitů. Je zjednodušenou podobou průčelní fasády, ačkoliv zřejmě vznikla ve stejném období.[1]

Na východní straně paláce je rozlehlá uzavřená zahrada sahající až k Čertovce.

Okolní stavby

Fotografie

  • Pohled na most
    Pohled na most
  • Interiér paláce
    Interiér paláce
  • Neobarokní interiér jídelny Buquoyského paláce, ve kterém se sešel roku 1988 Václav Havel s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem
    Neobarokní interiér jídelny Buquoyského paláce, ve kterém
    se sešel roku 1988 Václav Havel s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem

Odkazy

Reference


Literatura

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl III. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 1106. 
  • KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 150–151. 
  • POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 74. 
  • VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Buquoyský palác na Wikimedia Commons
  • Seznamy pražských paláců
  • Stránka francouzsko-české diplomacie
  • Hrady.cz: Buquoyský palác
Šlechtické paláce v Praze
Hradčany
Arcibiskupský palácČernínský palác (MZV) • Dietrichsteinský palác • Hrzánský palácKučerův palác • Lobkovický palác • Martinický palác (Hradčanské náměstí) • Martinický palác (Loretánská) • Palác Hložků ze ŽampachuRožmberský palác (Tereziánský ústav šlechtičen) • Salmovský palácSasko-lauenburský palác (Rožmberský dům) • Schwarzenberský palácŠlikův palác • Šternberský palác (Ernestinum, Národní galerie) • Toskánský palácTrauttmannsdorfský (Trčkův) palácVrbnovský palác (Chotkovský dům)
Malá Strana
Aueršperský palácBretfeldovský palác • Buquoyský palác • Fürstenberský palácGrömlingovský palácHartigovský palác (Rektorát AMU) • Chotkův palácKaiserštejnský palác • Kolovratský palác (Nerudova) • Kolovratský palác (Sněmovní) • Kolovratský palác (Valdštejnská) • Kounický palácLedebourský palác • Lichtenštejnský palác (Kampa) • Lichtenštejnský palác (Malostranské náměstí) (HAMU) • Lobkovický palácMalý Buquoyský palácMalý Fürstenberský palácMorzinský palácMusconský palác (Harbuval-Chamaré) • Nostický palác (Ministerstvo kultury) • Oettingenský palác • Palác Kinských • Palác Lažanských (Karmelitská) (soud pro Prahu-západ) • Palác Lažanských (Sněmovní) • Palác Metychů z ČečovaPalác Michny z Vacínova (Tyršův dům) • Palác pánů z Hradce (Slavatovský) • Palác SchützenůPalác SmiřickýchPalác Straků z NedabylicPalác Thurn-Taxisů (Vrtbovský) • Palác Turbů • Palác Věžníků (Hartigovský, Salmovský) • Pálffyovský palácRohanský palác (Černínský) • Schönbornský palác (Velvyslanectví USA) • Sterneggovský palácŠporkův palác • Šternberský palác • Thunovský palác (Sněmovní) (PS PČR) • Thunovský palác (Thunovská) (Leslieovský, velvyslanectví Spojeného království) • Valdštejnský palác (Senát PČR) • Velkopřevorský palácVratislavský palácVrtbovský palácWindischgrätzovský palác
Staré Město
Dům Budovců z Budova • Buquoyský palác • Clam-Gallasův palác • Colloredo-Mansfeldský palácČejkovský palácKolowratský palácMenhartovský palác • Millesimovský palác • Nový Pachtovský palácPalác (Goltz)-KinskýchPalác Granovských z GranovaPalác HrobčickýchPalác Hrzánů z HarasovaPalác KokořovskýchPalác Křineckých z Ronova (Dům U Božího oka) • Palác Lažanských (FAMU) • Nový Kolowratský palác • Palác Pachtů z Rájova (Anenské náměstí) • Palác Pachtů z Rájova (Celetná 31) (Langerovský) • Palác Pachtů z Rájova (Celetná 36) (Nová mincovna) • Palác pánů z Kunštátu a PoděbradPalác PlatýzPöttingovský palác • Trauttmannsdorfský palác • Wimmerův palác
Nové Město
Deymovský palác • Dietrichsteinský palác (Apoštolská nunciatura) • Harrachovský palác • Kounický palác • Lannův palác • Losyovský palác (Lidový dům) • MacNevenův palácMladotovský palác (Faustův dům) • Millesimovský palác • Neubergovský palácPalác Lexů z Aehrenthalu (Aehrenthalský) - zaniklýPalác Porgesů z Portheimu (Wimmerovský, Desfourský) • Palác Riesů ze StallburguPalác Sylva-Taroucca • Palác Věžníků • Palác Voračických z PaběnicSchebkův palácSchirdingovský palác (Kaňkův dům) • Swéerts-Sporckův palác
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • Biblio: 7ed966aa-9a56-4d30-8306-a1336ccada55
  • NKC: kn20060516002
  • VIAF: 134176016
  1. a b c d Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-10-01]. Identifikátor záznamu 151556 : Buquoyský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Fond: České gubernium - guberniální listiny. www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  3. NAMONT, Jean-Philippe. « La France, la Tchécoslovaquie et le palais Buquoy. Enjeux et modalités de l’installation de l’ambassade française à Prague après la Première Guerre mondiale (1918-1930) ». Revue d’Histoire diplomatique. 2013, čís. 4, s. 311–326. 
  4. https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1060726-pred-30-lety-se-snidalo-u-mitterranda-husak-musel-pockat-prednost-dostal-havel