Diboran
| Diboran | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Diboran |
| Ostatní názvy | Borethan |
| Anglický název | Diborane |
| Německý název | Diboran |
| Sumární vzorec | B2H6 |
| Vzhled | Bezbarvý plyn |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 19287-45-7 |
| Číslo RTECS | HQ9275000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 27,67 g/mol |
| Teplota tání | −165 °C (108 K) |
| Teplota varu | −86,5 °C |
| Hustota | 0,577 g/cm3 (−183 °C) 0,447 g/cm3 (−112 °C) 0,001 18 g/cm3, (15 °C, plyn) |
| Kritická teplota Tk | 16,7 °C |
| Kritický tlak pk | 4 160 Pa |
| Kritická hustota | 0,14 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | Reaguje s vodou |
| Relativní permitivita εr | 1,001 774 |
| Tlak páry | 28 bar (0 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −7,66×10−6 cm3g−1 |
| Ionizační energie | 12 eV |
| Struktura | |
| Koordinační geometrie | tetraedr (pro bor) |
| Dipólový moment | 0 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 31,38 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 161,5 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 480,7 J/g |
| Standardní molární entropie S° | −173,3 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 82,9 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 2,156 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS02  GHS04  GHS06 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R12, R26 |
| S-věty | S9, S16, S38, S45 |
| NFPA 704 |  4 3 3 |
| Teplota vznícení | 38 °C |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Diboran (B2H6) je za laboratorní teploty bezbarvý plyn. Velmi dobře se mísí se vzduchem a tvoří s ním výbušnou směs. Na vlhkém vzduchu se může vznítit samovolně.[zdroj?]
Používá se jako redukční činidlo, vulkanizační činidlo, katalyzátor při polymerizacích a jako dopant pro polovodiče.
Mezi můstkovými atomy vodíku je elektronově deficitní třístředová dvouelektronová vazba.
Zdravotní rizika
Krátkodobá expozice způsobuje kašel a dušení. Tyto symptomy se mohou objevit okamžitě nebo až po 24 h. Také dochází k podráždění pokožky a očí.
Lidé vystavení dlouhodobému působení diboranu trpí dýchacími potížemi, únavou a ospalostí.
Reference
- ↑ a b Diborane. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Diboran na Wikimedia Commons
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: Chemie
