Edmond Konrád

PhDr. Edmond Konrád
PhDr. Edmond Konrád
PhDr. Edmond Konrád
Narození30. května 1889
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. května 1957 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PseudonymAdam Zima
Povolánídramatik, spisovatel, knihovník, teatrolog a překladatel
Alma materUniverzita Karlova
Manžel(ka)
  • Božena Scheinpflugová
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmond Konrád (30. května 1889 Praha[1] – 9. května 1957 Praha) byl český dramatik a divadelní kritik.

Životopis

Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 1899 – 1907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912.

Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník.

V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození (1929–1937) a v Lidových novinách (1937–1940). Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků.

Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd.[2]

Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník.[2] Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel.[3]

Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové.[4]

Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo, výběr

Dramata

Další tvorba

Divadelní provedení díla, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu církve Českobratrské evangelické u sv. Klimenta v Praze
  2. ↑ a b Edmond Konrád ve Slovníku české literatury po roce 1945
  3. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 158, ISBN 978-80-200-1502-0
  4. ↑ MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Karel Scheinpflug, s. 105. 
  5. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 73, ISBN 978-80-200-1502-0

Literatura

  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 60, 68, 70, 71, 78, 82, 93, 107, 177, 245, 249, 250, 252–4, 345–6, 348
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 189, 198–9, 291–2, 295
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 146–7, 201, 252, 269
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 79, 89, 112, 129, 145, 152, 164, 166, 182, 192, 214, 255
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 322, 328, 333, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 145, 154, 159, 168, 171, 175, 220, 247, 299
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 90, 95, 108
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 20–22, 349, 358
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 24, 32, 72–4, 83, 95–6, 109, 112, 116, 127, 130, 137, 141, 155, 158, 282, 464, 468–9, 472–5, 477, 480, ISBN 978-80-200-1502-0
  • František Götz, Frank Tetauer. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 318–325
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 212, ISBN 80-207-0419-1
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 432, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 35, 117, 129, 141, 162
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 67, 75, 77, 170, 204, 239, 240, 245–6, 270, 277, 336–9, 357, 406, 588, 590, 592, 596–8, 600–602, 604–5, 608–610, 616, 623–6, 628–9, 632
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 118, 127–8, 256, 402
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 185, 203, 229, 244–8, 252, 257, 329, 330, 334
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 134
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 145
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 98
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 23, 57, 166–7, 172, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 172, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 127, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech