Galileiho transformace

Nákres vzájemné polohy vztažných soustav S a S'.

Galileiho transformace jsou transformační rovnice umožňující pomocí souřadnic x, y, z, t nějaké události U v inerciální vztažné soustavě S vyjádřit souřadnice x' , y' , z' , t' téže události v jiné inerciální vztažné soustavě S' , která se vzhledem k původní soustavě S pohybuje konstantní rychlostí v.

Matematické vyjádření

Pro pohyb ve směru rovnoběžném s osou x platí:

t = t x = x v t y = y z = z {\displaystyle {\begin{aligned}t'&=t\\x'&=x-vt\\y'&=y\\z'&=z\end{aligned}}}

Pro čas platí t = 0 {\displaystyle t=0} ve chvíli, kdy počátky inerciálních vztažných soustav splývají. Tato transformace tedy považuje čas za neměnný a mění pouze prostorové souřadnice.

Inverzní transformace

K vyjádření události v soustavě S' prostřednictvím souřadného systému soustavy S můžeme použít tzv. inverzní Galileiho transformaci.

t = t x = x + v t y = y z = z {\displaystyle {\begin{aligned}t&=t'\\x&=x'+vt\\y&=y'\\z&=z'\end{aligned}}}

Transformace rychlosti

Předpokládejme, že v soustavě S se pohybuje hmotný bod rychlostí v {\displaystyle \mathbf {v} } , jejíž složky jsou v x = d x d t {\displaystyle v_{x}={\frac {\mathrm {d} x}{\mathrm {d} t}}} , v y = d y d t {\displaystyle v_{y}={\frac {\mathrm {d} y}{\mathrm {d} t}}} a v z = d z d t {\displaystyle v_{z}={\frac {\mathrm {d} z}{\mathrm {d} t}}} . Složky rychlosti v {\displaystyle \mathbf {v} } soustavě S' získáme derivací vztahů pro Galileiho transformaci, tzn.

v x = d x d t = v x v {\displaystyle v_{x}^{\prime }={\frac {\mathrm {d} x^{\prime }}{\mathrm {d} t}}=v_{x}-v}
v y = d y d t = v y {\displaystyle v_{y}^{\prime }={\frac {\mathrm {d} y^{\prime }}{\mathrm {d} t}}=v_{y}}
v z = d z d t = v z {\displaystyle v_{z}^{\prime }={\frac {\mathrm {d} z^{\prime }}{\mathrm {d} t}}=v_{z}}

To odpovídá vztahu pro skládání rychlostí z klasické mechaniky.

Vlastnosti

Galileiho transformace sice odpovídá našim zkušenostem, narušuje však postuláty (speciální) teorie relativity. Ukazuje se např., že vztahy popisující elektrické a magnetické jevy mají při použití Galileiho transformace v obou soustavách zcela rozdílné tvary, což odporuje prvnímu postulátu. I druhý postulát je porušen, neboť dostaneme-li při měření rychlosti světla podél osy x v soustavě S hodnotu c {\displaystyle c} , bude podle výrazu pro transformaci rychlosti v soustavě S' rychlost světla c = c v c {\displaystyle c^{\prime }=c-v\neq c} .

Galileiho transformace je přijatelná pouze pro malé rychlosti ve srovnání s rychlostí světla, tzn. v c {\displaystyle v\ll c} . Pro velké rychlosti je však nutno použít Lorentzovu transformaci. Platnost Galileiho transformace se tedy omezuje na klasickou mechaniku, zatímco v teorii relativity se používá Lorentzova transformace.

Galileiho transformace však svůj význam neztratila, neboť člověk se ve svém okolí běžně setkává spíše s rychlostmi malými, a pro běžnou potřebu (např. technické praxe) je Galileiho transformace postačující.

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • Galileo 1638 Discorsi e Dimostrazioni Matematiche, intorno á due nuoue scienze 191 - 196, vydavatel Lowys Elzevir (Louis Elsevier), Leiden
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech