Karel Krejčí

Další významy jsou uvedeny na stránce Karel Krejčí (rozcestník).
prof. PhDr. Karel Krejčí, DrSc.
Narození20. srpen 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. června 1979 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníliterární historik, spisovatel a vysokoškolský učitel
TémataPolská literatura
Významná dílaPraha legend a skutečnosti
RodičeRudolf Krejčí[1]
Příbuznístrýc: František Krejčí
strýc: Jan Krejčí (germanista)
strýc: Ferdinand Strejček
bratranec: Iša Krejčí
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Krejčí (20. srpna 1904 Praha[2] – 26. června 1979 Praha) byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog.[3][4]

Život

Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce.[5] V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu.

V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK.[6] V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd (DrSc.) pro obor filologických věd se pak stal o rok později.[7]

V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, v Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu.

Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.

Spisy (výběr)

  • Sociologie literatury, Praha : Archiv Ústavu pro sociální a hospodářskou výchovu, 1944
  • Kapitoly o Jakubu Arbesovi, Praha : Československý spisovatel, 1955
  • Česká literatura druhé poloviny XIX. století, Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1955, vedoucí autorského kolektivu
  • Úvod do dějin a kultury Polska, Praha : SPN, 1958
  • A. M. Tilschová, Praha : Československý spisovatel, 1959
  • Heroikomika v básnictví Slovanů, Praha : ČSAV, 1964
  • Některé nedořešené otázky kolem RKZ, Praha : Slavia, časopis pro slovanskou filologii. Slovanský ústav ČSAV, 1974
  • Česká literatura a kulturní proudy evropské, Praha : Československý spisovatel, 1975
  • Literatury a žánry v evropské dimenzi. Nejen česká literatura v zorném poli komparatistiky, Úvodní stať napsal Vladimír Svatoň. Vybral, edičně připravil, předmluvu a doslov napsal Marcel Černý. Studiorum slavicorum memoria, sv. 1. Práce Slovanského ústavu AV ČR. Nová řada, sv. 37. Praha : Slovanský ústav AV ČR : Euroslavica, 2014, ISBN 978-80-86420-47-9

Knihy o Praze

  • Praha legend a skutečnosti, Praha : Orbis, 1967
    • ilustrace prvního vydání: Karel Müller
    • ilustrace druhého, upraveného vydání: Michal Brix, Panorama 1981
    • poslední vydání, Praha : XYZ, 2007, ISBN 978-80-86864-91-4
    • vyšlo polsky (Praga, legenda i rzeczywistość, Varšava : Panstwowy Instytut wydawniczy, 1974) a maďarsky (Prága legendái, Budapešť : Gondola Könyvkiadó, 1976)
  • Podivuhodné příběhy ze staré Prahy : Ze sbírek starých pražských legend a pověstí, Praha : Odeon, 1971
  • Růže z pražských trhů : Karolina Světlá, Popelka Biliánová, Božena Obdržálková, Praha : Odeon, 1981

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených fary Smíchov, sign. SM N32, s. 86. Dostupné online.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově v Praze
  3. ↑ MICHALA, Benešová; RENATA, Rusin Dybalska; LUCIE, Zakopalová. Proměny polonistiky: Tradice a výzvy polonistických studií. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 300 s. Dostupné online. ISBN 9788024627328. (polsky) Google-Books-ID: 1q0SBwAAQBAJ. 
  4. ↑ Krejčí, Karel, 1904-1979. biblio.hiu.cas.cz [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Hloušková, Jasna. Karel Krejčí - učitel, kolega, inspirátor. In: Opera Slavica. 1995, roč. 5, č. 3, s. 42-47 (pozn.: Habilitace v roce 1934)
  6. ↑ ĎURČANSKÝ, Marek. Karel Krejčí (1904–1979) - Akademický bulletin. Akademický bulletin AV ČR. 2008-06-25. Pozn.: Habilitace v roce 1934. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. 
  7. ↑ Pospíšil, Ivo. K 100. výročí narození Karla Krejčího. In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. X, Řada literárněvědné slavistiky = Slavica litteraria. 2004, roč. 53, č. X7, s. 115-117.

Literatura

  • BEŠTA, Theodor. Bibliografie prací univ. prof. PhDr. Karla Krejčího, DrSc., člena korespondenta ČSAV, s přehledem jeho vědecké činnosti : skriptum pro filosof. fak. Univ. Karlovy, Praha : Univerzita Karlova, 1970
  • BEŠTA, Theodor – ČERNÝ, Marcel. Bibliografie prací Karla Krejčího se soupisem důležitějších statí o něm, in: KREJČÍ, Karel. Literatury a žánry v evropské dimenzi. Nejen česká literatura v zorném poli komparatistiky, Praha : Slovanský ústav AV ČR : Euroslavica, 2014, s. 559-615
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 278–279. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 178. 

Externí odkazy

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Krejčí
  • Karel Krejčí na stránkách Slovníku české literatury po roce 1945
  • Pozůstalost Karla Krejčího Archivováno 25. 6. 2020 na Wayback Machine. v Památníku národního písemnictví
  • Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Krejčí Rudolf *1860 s rodinou (otec Karla Krejčího)
Předsedové Klubu Za starou Prahu
Alfred Slavík (1900–1901) • Bohumil Štěrba (1902–1903) • Jan Koula (1904–1908) • Luboš Jeřábek (1909–1918) • Eustach Mölzer (1919) • Eduard Schwarzer (1920) • Bohumil Hübschmann (1921) • Zdeněk Wirth (1922) • Vojtěch Birnbaum (1923) • Eduard Schwarzer (1924–1925) • Karel Guth (1926) • Jan Almer (1927) • Vojtěch Birnbaum (1928–1929) • Jan Almer (1930) • Cyril Merhout (1931) • Jan Almer (1932) • Jan Emler (1933) • Jan Almer (1934) • Karel Guth (1935–1936) • Jan Almer (1937) • Alois Kubíček (1938) • Jan Almer (1939) • Rudolf Hlubinka (1940) • Jan Almer (1941–1945) • Emanuel Poche (1946–1950) • Ludvík Prisching (1951–1953) • Jan Mannsbarth (1954–1955) • Alois Kubíček (1956–1962) • Bohumír Kozák (1963–1976) • Karel Krejčí (1977–1979) • Emanuel Hruška (1980–1988) • Oldřich Hora (1989–1991) • Josef Hyzler (1992–1999) • Kateřina Bečková (2000–2021) • Richard Biegel (od 2021)
Autoritní data Editovat na Wikidatech