Lockheed Martin X-35

Lockheed Martin X-35
X-35B nad základnou Edwards
Určení	demonstrátor víceúčelového bojového letounu
Původ	USA USA
Výrobce	Lockheed Martin
Konstruktérská skupina	Skunk Works
První let	24. října 2000[1]
Charakter	vyřazen
Uživatel	DARPA
Vyrobeno kusů	2
Varianty	X-35A X-35B X-35C
Další vývoj	Lockheed Martin F-35 Lightning II
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lockheed Martin X-35 vznikl díky vyhlášení programu na nový víceúčelový bojový letoun s vlastnostmi stealth Joint Strike Fighter (JSF), který by uspokojil potřeby USAF, US Navy, USMC. Zájem o nový víceúčelový letoun projevovala také RAF^[2] a Royal Navy.^[3][4] Kromě letounu s klasickým vzletem (CTOL) vznikl přestavbou demonstrátor, který byl určen pro předvedení schopností krátkého vzletu a svislého přistání (STOVL) a také byl vyroben demonstrátor, který byl určen pro potřeby námořního letectva.

Společnost Lockheed Martin, která letoun navrhla vycházela z projektu F-22.^[5] Konkurentem v programu JSF byl pro Lockheed Martin letoun X-32 od společnosti Boeing. Vítězem se stal letoun X-35, který pokročil do sériové výroby jako F-35 Lightning II.^[6]

Vývoj

DARPA spustila v roce 1993 program Common Affordable Lightweight Fighter (CALF), který navázal na projekt ASTOVL, což byl projekt pokročilého letounu se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL na němž DARPA spolupracovala s britským ministerstvem obrany v průběhu 80. let 20. století.^[7][8] Program CALF byl cílen na nalezení STOVL letounu pro americkou námořní pěchotu a letounu s konvenčním vzletem pro americké letectvo.^[7]

Přibližně ve stejné době se rozběhl program Joint Advanced Strike Technology (JAST), který se později spolu s programem CALF sloučil do jednoho programu Joint Strike Fighter, jehož cílem mělo být vyvinutí letounu se schopnostmi stealth, který by nahradil lehké stíhací a útočné letouny, včetně letounů F-16 Fighting Falcon, F/A-18 Hornet i letouny se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL AV-8B Harrier II.

V listopadu roku 1996 byl společnostem Lockheed Martin a Boeing přidělen kontrakt na stavby demonstrátorů, které měly prověřit koncepci. Lockheed Martin získal pro letoun označení X-35.^[1] Na rozdíl od předchozích projektů byl v programu JSF jiný způsob financování. Společnosti Lockheed Martin i Boeing získaly každá po 750 miliónech USD na vývoj a výrobu dvou demonstrátorů a na jeho vývoj bylo zakázáno využít vlastní financování firmy.^[9][10] Cílem tohoto opatření mělo být snížení nákladů na výrobu a zabránit případnému bankrotu těchto společností při jejich snaze o výhru v soutěži.^[9]

X-35 byl navržen skupinou Skunk Works.^[11][12] Jeho varianta X-35A uskutečnila svůj první let 24. října 2000.^[1][13]

Po zkoušení letového programu X-35A byl letoun přestavěn na variantu X-35B, která byla určena pro testování koncepce letounu se schopností krátkého vzletu a svislého přistání. X-35B byl podle tvrzení společnosti Lockheed Martin prvním letounem, který zvládl dosáhnout krátkého vzletu, vodorovného nadzvukového letu, který zakončil vertikálním přistáním během jednoho letu.^{[pozn. 1][15]} Program letových zkoušek X-35B trval od 23. června 2001 do 6. srpna 2001.^[15] Verze X-35C absolvovala svůj první let 16. prosince 2000 a poslední let 10. března 2001.^[1][16]

Vítězem programu JSF se nakonec stal 26. října 2001 letoun X-35, z něhož vzešel víceúčelový stíhací letoun F-35.^[1]

Za řešení pohonné jednotky Pratt & Whitney JSF119-PW-611 určené pro variantu X-35B, která kombinuje dmychadlo poháněné hřídelí od dvouproudového motoru, který je vybaven vektorovatelným vyústěním a systémem ventilů, které vedou do křídel a podílejí se na stabilitě řízení letounu v nízkých rychlostech byla udělena cena Collier Trophy za rok 2001.^[15][17]

F-35 Lightning II

Po vyhlášení vítěze JSF, překročil program do fáze SDD během níž se plánovala výroba 22 testovacích letounů (14 pro letové zkoušky, 8 pro pozemní testy) do roku 2008.^[1] První sériový letoun určený k testování byl vyroben již v únoru 2006.^[18] Produkční verze letounu F-35 dostala 7. července 2006 oficiální pojmenování F-35 Lightning II.^[15]

Muzejní exponáty

• X-35B – Umístěn v Národním leteckém a kosmickém muzeu Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii. Spolu s pohonnou jednotkou Pratt & Whitney 119-PW-611^[15]
• X-35C – Nachází se ve venkovní expozici leteckého námořního muzea v Patuxent River.^[16]

Varianty

• X-35A – CTOL varianta letadla. Letoun této varianty absolvoval 27 zkušebních letů.^[1]
• X-35B – STOVL varianta letounu. Vznikl přestavbou verze X-35A. Letoun byl vybaven dmychadlem, umístěným za kokpitem, a vektorováním tahu motoru. Dmychadlo bylo poháněno pomocí hřídele, kterou roztáčel proudový motor. Verze X-35B uskutečnila 39 zkušebních letů.^[1]
• X-35C – Verze určená pro námořnictvo s větším křídlem a řídícími plochami a zesílenou vnitřní konstrukcí a schopností nést více paliva.^[1] Tato varianta absolvovala 73 zkušebních letů.^[1][16]

Specifikace (X-35A)

Technické údaje

• Posádka: 1 pilot
• Rozpětí: 10 m
• Délka: 15,4 m
• Výška: 4,1 m
• Nosná plocha: 42 m²
• Prázdná hmotnost: 12 020 kg
• Max. vzletová hmotnost : 22 680 kg
• Pohonná jednotka: 1x dvouproudový motor JSF119-PW-611 s tahem 110 kN, s přídavným spalováním až 180 kN

Výkony

• Maximální rychlost: Mach 1,5
• Dolet: 2 200 km
• Dostup: 15 000 m

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2002. 192 s. ISBN 80-7181-701-5. Kapitola Lockheed Martin X-35, s. 101. 
• FOJTÍK, Jakub. Boeing X-32 – neúspěšný protivník F-35. ATM. 2022, roč. 54, čís. 5, s. 74–76. ISSN 18802-4823. 
• JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. ISBN 978-1493699971. (angličtina) 

Související články

• British Aerospace P.125
• Jakovlev Jak-201
• Suchoj Su-75

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lockheed Martin X-35 na Wikimedia Commons