Otakar Kukula

Otakar Kukula
Otakar Kukula (foto J. F. Langhans 1917)
Otakar Kukula (foto J. F. Langhans 1917)
Narození2. února 1867
Jičín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. srpna 1925 (ve věku 58 let)
Lázně Jeseník
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníchirurg, vysokoškolský učitel, lékař, pedagog a patolog
RodičeGustav Kukula[1]
PříbuzníEmanuel Kukula bratr
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1924–1925)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Otakara Kekuly (matrika N 1857-1871 Jičín (SOA Zámrsk))

Otakar Kukula (2. února 1867, Jičín – 11. srpna 1925, Lázně Jeseník[2] ) byl český lékař, profesor chirurgie a rektor Univerzity Karlovy. Byl jedním ze zakladatelů české chirurgie, zabýval se zejména urologií a břišní chirurgií.

Život

Profesor dr. Otakar Kukula se narodil 2. února 1867 v Jičíně, kde vystudoval gymnázium. Medicínská studia konal ve Vídni a v Praze. V roce 1890 v Praze se stal doktorem všeobecného lékařství. V červnu 1890 nastoupil na chirurgické oddělení profesora Weisse v Praze, následujícího roku se pak stal asistentem ve všeobecné nemocnici. Roku 1892 byl jmenován sekundárním lékařem I. třídy na chirurgickém oddělení profesora Maydla, roku 1894 pak asistentem české chirurgické kliniky. Roku 1897 byl jmenován soukromým docentem pro patologii a terapii chirurgických nemocí na české lékařské fakultě.

Po habilitaci roku 1897 cestoval po USA (v Columbusu byl za dopisujícího člena společnosti amerických vojenských chirurgů) a Rusku. Roku 1901 jmenován mimořádným, roku 1904 řádným profesorem a přednostou chirurgické kliniky a primárním chirurgem ve všeobecné nemocnici. Byl mimořádným členem České akademie.[3]

Byl vynikající operatér, dobrý řečník a velmi společenský člověk. Vydal řadu prací o chirurgii močových cest, apendicitě a břišní chirurgii, zejména monografii Pathologie a therapie zánětu červu (appendicitis).[4]

Byl dlouholetým předsedou Spolku lékařů českých, v letech 1924–1925 rektorem Karlovy univerzity a vychoval celou generaci českých lékařů a chirurgů. Kromě toho byl náruživým automobilistou a řadu let předsedou Autoklubu RČS.[5]

Zemřel 11. srpna 1925 v Gräfenbergu (dnes Lázně Jeseník), pohřben byl na Vyšehradě[6].[7]

Rodina

MUDr. Otakar Kukula se oženil[8] 9. listopadu 1898 s Helenou (Hellou) roz. Stausovou[9].[10] V manželství se jim narodil jediný syn Otakar (* 1899)[11], který se stal zemědělským a lesním inženýrem. V roce 1930 se oženil[12] s tanečnicí Ankou Čekanovou.[13]


Dílo

  • O. Kukula, Rozvoj chirurgie české 1848–1898. Praha 1899.
  • O. Kukula, Pathologie a therapie zánětu červu (appendicitis). Praha 1913

Příbuzenstvo

  • Bratr Emanuel Kukula (1868–1935) byl generál, velitel jezdecké brigády v Brně.[14]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika zemřelých fary Jičín, sign. 70-3347, ukn 4169, s. 377. Dostupné online.
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Otakara Kukuly farnost Jeseník
  3. ↑ PROF. DR. OTAKAR KUKULA. Světozor. 27.8.1925, roč. 1924-1925 (25.), čís. 25, s. 605. Dostupné online. 
  4. ↑ Ottův slovník naučný XV. str. 336.
  5. ↑ Ottův slovník naučný nové doby 6:960.
  6. ↑ hrob Otakara Kukuly na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-29. 
  7. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých SM Z22, s. 293. Dostupné online.
  8. ↑ Matriční záznam o sňatku Otakara Kukuly s Helenou Stausovou farnosti při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
  9. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Heleny Stausové farnosti při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  10. ↑ Národní listy. 1898-11-06, roč. 38, čís. 306, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Otakara Kukuly ml. farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  12. ↑ Matriční záznam o sňatku Otakara Kukuly s Annou Julií Čekanovou farnosti při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
  13. ↑ Národní politika, 24.5.1930, s.5, Sňatky, v systému Kramerius
  14. ↑ Generál Kukula zemřel. Národní politika. 1935-03-25, roč. 43, čís. 153, s. 4. Dostupné online [cit. 2014-05-24]. 

Literatura

  • L. Syllaba, Prof. Otakar Kukula. Praha 1925

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Kukula na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Kukula
  • Digitalizovaná díla Otakara Kukuly v Národní digitální knihovně.
  • Životopis O. Kukuly
  • Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Archiválie363 • 1867 • Kukula, Otokar (*1867) s rodinou
Autoritní data Editovat na Wikidatech
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková