Relikviář

Relikviář je schrána nebo schránka na relikvie. Jsou v ní uloženy, a často i vystaveny. Relikviáře jsou předmětem uctívání, a proto bývají umístěny v křesťanských, buddhistických nebo hinduistických chrámech na oltářích nebo v pokladnicích. Za nejcennější (primární) relikvie jsou považována těla proroků, světců, Ježíše Krista nebo Panny Marie a jejich části nebo částečky. Pod nimi významem stojí relikvie druhotné (sekundární), jimiž jsou osobní předměty, které pocházejí z hrobu světce nebo jsou legendou spojeny s jejich životem či osobním užíváním.

Relikviář má devoční význam. Lidé věří, že svaté ostatky v sobě mají posvátnou sílu, zázračnou moc pomáhat či uzdravovat. Klanět se, uctívat či dotýkat se relikviářů má věřícím přinést ve spojení s modlitbou požehnání či zvláštní milost.

Typy

V katolických chrámech nebo v chrámových pokladnicích:

sarkofág s tělem světce, tumba chrámového patrona: v hlavním oltáři na něm nebo v kryptě pod ním (např. tumba sv, Bonifáce, Fulda)

těla římských prvomučedníků a světců v prosklených rakvích (např. u sv. Tomáše v Praze, v katedrále v Litoměřicích nebo ve Waldsassenu )

skříňka, truhlička
tzv. mluvící relikviář ve tvaru části těla, ze které pochází relikvie: busta, paže, ruka, noha
deska: ikona, plenář
stojací oltářní ostensorium, často ve tvaru monstrance; drobné ostatky světců (kůstky, části oděvu); také částečky dřeva, dotýkané se svatým křížem. Mnohdy jsou relikviáře pevnou součástí retabula oltáře. a rovněž vystavená úctě v prostoru kostela nebo kaple.
trůn, křeslo, oděv, mitra, hůl, kalich, paténa, konvice
drobný osobní relikviář, závěšovaný na krk majitele: fylaktérium, monile, kapsle

Historie

První relikviáře (kolem 4. století) měly podobu malých schránek. Velké zdobené truhly a rakve se začaly objevovat na přelomu 12. a 13. století. Příkladem velkého bohatě zdobeného relikviáře je například Relikviář svatého Maura v Bečově nad Teplou. Zvláštním typem relikviářů jsou schránky ve tvaru uchovávané části těla (ruka, hlava apod.), které jsou někdy nazývány „mluvící relikviáře“.^[1] Kolem čtvrtiny 13. století se začaly vyrábět deskové relikviáře zvané plenáře.

Významné relikviáře

Evropa

Relikviář Kristovy koruny v Sainte Chapelle, Paříž
Stolec sv. Petra, v bazilice sv. Petra, Řím
Talisman Karla Velikého (fylaktérium), pokladnice v Palis du Tau, Remeš
Relikviářová skříň Panny Marie, Münster, Cáchy
Relikviářová skříň Sv. Tří králů, dóm, Kolín nad Rýnem
Relikviářová busta sv. Jakuba Většího, hlavní oltář katedrály, Santiago de Compostela

Česko

Relikviář svatého Maura v Bečově nad Teplou
Gotický relikviář paže sv. Jiří z kláštera benediktinek na Pražském hradě, Svatovítský poklad v Praze
Gotické relikviářové busty českých patronů sv. Václava, Vojtěcha a Víta, Svatovítský poklad v Praze
Plenář sv. Markéty benediktinů v Břevnově
Barokní relikviář svaté Pavlíny v kryptě dómu v Olomouci
Jihočeské: Ostatky sv. Auraciána v Českých Budějovicích; ostatky sv. Konkordie v Bavorově

Galerie

Relikviáře z pokladnice v St.Denis, zničené za francouzské revoluce
Truhlička sv. Petra, dóm Minden
Relikviář sv. Tomáše Becketa
Relikviář P. Marie, Cáchy
Relikviář hlava sv. Jana Křtitele na míse
Kapsle s relikvií, chrámový poklad Münster, (Vestfálsko)

Reference

↑ Universální lexikon umění, str. 392

Literatura

PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis. Praha: Dědictví sv. Prokopa, 1903. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine., s. 181. Poznámka: Dostupné jen jako stáhnutelné pdf – vždy maximálně 20 stran stáhnutených najednou.
BRAUN, Joseph: Die Reliquiare des christlichen Kultes und ihre Entwicklung. Freiburg im Breisgau 1940, dostupné online [1] (německy)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu relikviář na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo relikviář ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.