Vojtěch Lindaur

Vojtěch Lindaur
Základní informace
Jinak zvanýHugo Kočár
Narození12. září 1957
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí8. ledna 2018 (ve věku 60 let) [1]
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníhudební publicista, dramaturg, překladatel
člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (od 30. 1. do 31. 12. 1992)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Lindaur, pseudonym Hugo Kočár (12. září 1957 Plzeň – 8. ledna 2018 Praha) byl český hudební publicista, dramaturg, překladatel, učitel a moderátor Radia Beat.

Profesní život

Dětství prožil v Mělníku, kde vystudoval v roce 1976 gymnázium, poté pokračoval rozhlasovou žurnalistikou na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval roku 1981. V 80. letech byl šéfem Kulturního domu Opatov na Praze 4 a pracoval současně jako dramaturg. Z tohoto místa byl okamžitě odejit po koncertu německé zpěvačky Nico v říjnu 1985, který nebyl schválen komunistickými orgány. V dalších letech do sametové revoluce psal články pro několik periodik včetně Melodie a Hudební vědy, paralelně byl zaměstnán v časopisu Gramorevue a pod pseudonymem přispíval také do samizdatů Revolver Revue a Druhá strana.

Spoluprodukoval několik alb, např. Doba ledová (Precedens, 1987), Hodina duchů (Jan Burian, 1989) či debutová EP skupin Dybbuk a Psí vojáci. Podílel se v roli scenáristy a recenzenta na dokumentárním cyklu Bigbít (Česká televize, 1995–97) a spolupracoval na tvorbě Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby a sborníku Excentrici v přízemí (Panton, 1989).

V letech 1990 až 2002 a opět v období 2005 až 2006 pracoval v hudebním periodiku Rock & Pop, nejdříve na pozici zástupce šéfredaktora, od roku 1993 pak jako šéfredaktor. Na pozici šéfredaktora se vrátil v roce 2014.[2] V mezidobí 2002 až 2005 přispíval do Mladého světa. Své články publikoval v několika časopisech i denících včetně MF DNES, Lidových novin, Reflexu aj. Moderoval dva vlastní pořady Beatová klenotnice a Svěženky na Radiu Beat. V letech 2003 až 2017 byl učitelem hudební publicistiky na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze.

Od 30. ledna do 31. prosince 1992 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Výbor z díla

  • 1990 – Život v tahu aneb Třicet roků rocku (s Ondřejem Konrádem)
  • 1998 – Beaty, bigbeaty, breakbeaty (různí autoři)
  • 1999 – Šance sněhových koulí v pekle
  • 2000 – Příliš mnoho štěstí
  • 2001 – Bigbít + soundtrack (s Ondřejem Konrádem)
  • 2007 – Dotknout se snu
  • 2012 − Dávám, tak ber
  • 2012 − Neznámé slasti: Příběhy rockových revolucí 1972-2012[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ https://kultura.zpravy.idnes.cz/vojtech-lindaur-zemrel-60-let-dg1-/hudba.aspx?c=A180108_160638_hudba_kiz
  2. ↑ Vojtěch Lindaur se vrátil do čela časopisu Rock Pop [online]. České noviny, 2014-06-02 [cit. 2014-06-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ Vojtěch Lindaur odhaluje minulé neznámé slasti [online]. ceskatelevize.cz, 2012-06-19 [cit. 2012-06-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • Riedel, J.: Kritik bez konzervatoře, Rozhovor s Jiřím Černým, Galén 2006 (1. vydání) ISBN 80-7262-454-7

Externí odkazy

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Lindaur
  • Vojtěch Lindaur v Českém hudebním slovníku osob a institucí
  • Krásný ztráty – Marián Varga — Vojtěch Lindaur, Česká televize, 275. díl, 11. září 2007
  • Vojtěch Lindaur: Běžný posluchač je odsouzen do role pitomečka, Lukáš Beldik, Muzikus.cz, 6.6.2001
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech